Subwoofer

Subwoofer, neboli subbasová jednotka, je reprosoustava určená pro reprodukci zvuku nízkých frekvencí. Jedná se o frekvence od spodního okraje akustického pásma, tedy od asi 20 Hz, do dělicí horní frekvence, která v praxi bývá nastavena v rozmezí přibližně od 50 Hz do 250 Hz. Nad dělicí frekvencí už pracují jen ostatní reprosoustavy v daném ozvučovacím systému. Toto řešení využívá jevu, že člověk je schopen jen špatně nebo vůbec lokalizovat směr, odkud zvuk nízkých frekvencí přichází. Subwoofer může být jak pro stereo, tak i vícekanálovou reprodukci použit jen jeden, při zachování vyhovujících vlastností ozvučení. Reprosoustavy pro přenos ostatních částí zvukového spektra mohou být menší, levnější a vhodněji umístěné s ohledem na poslechový prostor.

Dělicí frekvence bývá u levnějších systémů domácího kina, nazývaných All-In-One (AIO – vše v jednom), nastavena pevně na určitou frekvenci. U lepších subwooferů bývá zpravidla možnost dělicí frekvenci a jiné parametry nastavit.

K věrné reprodukci takto nízkých frekvencí je zapotřebí dostatečně velký reproduktor v dostatečně dimenzované ozvučnici. Proto subwoofer mívá většinou větší rozměry než reprosoustavy pro přenos vyšších frekvencí. Ozvučnice subwooferů bývá nejčastěji bassreflexová (Helmholtzův rezonátor) nebo typu transmission line, zřídka pak uzavřená (bandpass design) – především z rozměrových důvodů.

Při poslechu hudby nebo jiných nahrávek, u kterých je požadavek na co nejvěrnější reprodukci, je potřeba, aby poslechové zařízení splňovalo několik parametrů. Mimo jiné musí umožňovat věrnou reprodukci v celém pro člověka slyšitelném frekvenčním rozsahu (akustickém pásmu) i na jeho okrajích. Zvuky o nízkých frekvencích jsou infrazvuky, častěji se však používá pojem sub-sonické nebo sub-akustické frekvence. Ty vnímá člověk celým tělem a jsou důležité při vnímání dění kolem člověka.